NOVINKY - ŠKOLÁCI

ŠKOLÁCI

Stěžujte si na učitelky, poučíme je.

Dle zástupce ombudsmana je nepřípustné nutit děti ve školce k polednímu odpočinku. Taky si myslím, že bychom děti neměli nutit jíst to co nechtějí, neměli bychom je nutit chodit v bačkorách, nosit čepice, pít vodu, zdravit, chodit na záchod, smrkat, děkovat, hýbat se, čistit si zuby, uklízet, chodit spát večer ...

Mám ve svém okolí pár roztomilých dětiček, které se projevují jako neskuteční smradi. Ty děti nejsou ani postižené, ani nemocné, netrpí ani žádnou poruchou. Poruchou trpí jejich rodiče a to POHODLNOSTÍ. Rodičovství je dřina. Naučit dítě chodit na nočník, jíst mrkev, zavázat si boty, utřít zadek, uklidit kostky, pozdravit když někam vejdu, respektovat autority, neskákat do silnice, netřískat kolem, nemlátit do dětí, učitelek, maminky ...

Ano, vídám děti, které kopnou do své mámy. Řeknou né a hodí čepici na zem. Ještě si na ni dupnou. Potřebovali by pár na zadek. Ale ne ty děti, jejich rodiče.

Taky vídám děti v restauracích. Lítají po place, vrážejí do obsluhy, kradou brčka ... Jejich rodiče sedí u stolu a nevšímají si jich, protože děti se vyvíjejí ... Já osobně si myslím, že děti by se lépe rozvíjely v lese nebo dětském koutku a nebo tím, že by si k jídlu a pití v restauraci klidně sedly, ale nejspíš se mýlím ...

Ne, nemýlím se. Dítě nejdřív potřebuje lásku a péči. První měsíce je nejdůležitější dítě mazlit, dotýkat se ho, krmit a přebalovat ... Dítě se musí cítit bezpečně a milované. Postupně nastupuje řád a pravidla. Nemluvím o něčem striktním a neměnném. Mluvím o normálních pravidlech, které umožní dítěti rozvoj. Po obědě se odpočívá. Když venku prší, vezmeme si gumáky a pláštěnku. V gumákách můžem skákat do kaluží ... V sandálích to dělat nesmíš ... Často je jednodušší dítěti vyhovět. Ustoupit mu. Naše ústupky obhajujeme řečmi o vyvíjení, o samostatnosti, o osobnostech ... Z dětí, které nemají mantinely, které nic nemusí a všechno smějí, vyrostou nevyrovnané osobnosti. Nebudou si v dospělosti vědět rady. Ono je roztomilé, když po Vás dvouletý chlapeček hodí hrnek, protože se mu nelíbíte. Méně roztomilý je čtrnáctiletý kluk, který udělá to samé.

Setkala jsem se s názorem, že ve školce " ho" vychovají. A ve škole mu ukážou. To, co nezvládli rodiče, mají zvládnout učiteky. A já, jako rodič, půjdu na schůzku a budu jejich práci kritizovat, protože já bych to dělala přece lépe, no ne?

Co si pamatuju, ve školce se odpočívalo vždycky. Lehnout si do postýlky, poslechnout si pohádku a odpočinout si, žádnému dítěti neublíží. Ani neutrpí jeho individualita, nanejvíš ego rodičů. Pro ty rodiče, kteří mají s odpočikem dětí problémy mám jedno ujištění: přijde doba, kdy vaše zlatíčka nebudete moct dostat z postele. Jejich individualitu nebude respektovat (například) učitel chemie, který bude vyžadovat, aby na odpoledním vyučování nespaly. A věřte mi, že když v sobotu budete budit roztomilého puberťáka k obědu a on nebude chtít vstávat, protože se vyvíjí a má nárok na individuální aktivitu, budete mít chuť poslat ho někam na vojenský výcvik.

Ale možná, že už bude pozdě a dřív pošle někam on vás ...

Co dětem do školy ke svačině?

To je otázka, kterou si večer nebo ráno kladou maminky školáků. Svačina má být pestrá, aby se líbila, pokaždé jiná, aby se nepřejedla, vyvážená, aby se z dítěte nestal Otesánek, a zdravá, aby dítě prospívalo. Vlastně je to docela věda. Poradíme vám, čím naplnit svačinovou krabičku, aby nad jejím obsahem dítko neohrnulo nos.

Snídaně je základ

Ještě než se dostaneme k dopoledním a odpoledním svačinám, posuneme se v denním rozvrhu nejprve na jeho počátek a zaměříme se na snídani. O té se právem říká, že je nejdůležitějším jídlem dne. Její vynechávání snižuje pozornost a soustředění dítěte ve škole a naopak zvyšuje riziko nadváhy či dokonce obezity, kterou trpí již každé páté dítě! Snídaně nastartuje tělo po dlouhém nočním hladovění a dodá živiny pro náročnou, dopolední výuku. Dítě, které nesnídá, se špatně soustředí a rychle ztrácí pozornost, což se může projevit i zhoršeným prospěchem. Dětské tělo si neumí vytvořit dostatečné zásoby energie, a proto se její nedostatek rychle projeví. Vynechání prvního jídla vede často k pojídání sušenek, bonbonů či pití limonád, kterými dítě podvědomě zahání hlad a únavu. Složité cukry a nasycené tuky však potřebnou energii tělu nedodají, navíc jsou spolu s nevhodnými stravovacími návyky hlavními viníky již zmiňované dětské obezity, jejíž výskyt v posledních letech strmě stoupá i u těch nejmladších dětí.

Snídaně by měla tvořit 20–25% denního příjmu energie, proto by se rozhodně neměla opomíjet! Ideální poměr živin: sacharidy 50 až 55 %, tuky 25 až 30 % a bílkoviny přibližně 10 až 15 %. Snídaně mají být pestré, a to jak barevně, aby přilákaly pozornost dětí, tak i chuťově, vhodné je střídat sladká a slaná rána. Jíst se má v klidu a pohodě u rodinného stolu, bez zbytečného pobízení, aby se dítě mohlo soustředit na to, co jí, a nehltalo.

Několik tipů na správnou snídani:

Pondělí: cereálie, jogurt, jablko, neslazený čaj

Úterý: celozrnná houska s tvarohem a šunkou, paprika, voda, čerstvá šťáva z ovoce

Středa: neslazený jogurt s banánem a jablkem, čaj

Čtvrtek: ovesná kaše s ovocem a medem, voda, ovocná šťáva

Pátek: celozrnné pečivo, tvrdý sýr, vajíčko, rajče, čaj nebo ovocná šťáva bez přidaného cukru

Svačina je nezbytná

Platí zásada, že dítě má jíst 5–6x denně – tři hlavní jídla plus přesnídávky, přičemž pauzy mezi jídly by neměly být delší než tři hodiny. Energetická hodnota dopolední svačiny má obsahovat asi kolem 10–15 % denního příjmu. Množství, které děti zkonzumují během rána a dopoledne, odpovídá minimálně třetině celodenního příjmu potravy. Vynechávání snídaně a svačiny dětskému organismu, ostatně ani dospělému, nesvědčí. O chybějící živiny se tělo nenechá připravit a donutí nás doplnit je odpoledne nebo večer.

Jak vyplývá z řádků výše, svačina by rozhodně neměla být prvním jídlem, její úlohou je pomoci překlenout dlouhý interval mezi snídaní a obědem. „Dětskému organismu totiž přesnídávky umožňují doplnit energii, také podporují jeho pozornost a mají kladný vliv na učení,“ potvrzuje pediatrička MUDr. Dana Nedělková a dodává: „Snížená konzumace svačin je často způsobena špatným načasováním aktivit. Během dopoledních přestávek děti často upřednostňují hru se spolužáky, musí stihnout toaletu apod. Odpoledne pak navazují sportovními aktivitami, svačinu proto často nestíhají dojíst.“

Základem správné školní svačiny má být celozrnné pečivo, které obsahuje mimo jiné vlákninu nezbytnou pro dobře fungující trávení. Neměla by chybět zelenina či ovoce, ideálně čerstvé. Bílkoviny zastoupí tvaroh, jogurt, vařené vajíčko, kvalitní šunka, sýr. Za příklad správně sestavené dopolední svačiny platí například tmavý chleba namazaný vrstvou pomazánky z tvarohu s plátkem šunky nebo sýra a nakrájenou zeleninou. „Důležité je také nezapomínat na pitný režim. Dítě by mělo denně vypít minimálně 1,5 až 2 litry tekutin,“ zdůrazňuje pediatr MUDr. Zlatko Marinov. Dítě by si mělo do školy nosit láhev s neslazeným čajem, ovocnými šťávami nebo čistou vodou, k svačině můžete přibalit i jogurtový nápoj.

Při přípravě (školních) svačin by se měli rodiče vyvarovat především

výrobkům, jež obsahují volné nasycené tuky (např. máslo, sádlo)
výrobkům, jež obsahují skryté nasycené tuky: uzenářským výrobkům (např. salámy, paštika), tučnému pečivu (např. buchty, koláče, plněné croissanty), pokrmům typu „fast food“ (např. párek v rohlíku, hamburger, pizza)
sladkostem, sladkým minerálkám a limonádám

Triky, jak připravit svačinu, kterou dítě sní

Dítě spíše sní jídlo, na jehož přípravě se samo podílelo. „Proto rodičům doporučuji společnou přípravu dopolední i odpolední svačiny. Vytvoří si tak příjemný rituál, u kterého si mohou o jídle povídat. Dozví se tak, co dítěti chutná a co naopak odmítá,“ vysvětluje MUDr. Marinov.

Důležitou roli hraje i vzhled. Děti mají rády barvy, svačina zabalená v hezké barevné krabičce bude určitě lákavější než pomačkaný chléb v mikrotenovém sáčku zabalený v ubrousku. I samo jídlo by nemělo postrádat barvy. Místo zelené papriky přibalte do krabičky směs barevných proužků červené, oranžové a žluté. Také krájení zeleniny a ovoce na malé kousky je dobrým nápadem. Dětem se lépe kouše a více jí sní. Pokud svačina dítě zaujme, nezůstane v krabičce. Právě naopak, bude se těšit na další. Pokud se mu líbí, svačí raději a pravidelně. To platí i lahvi na pití. Designová a lehká láhev na pití pak školáka odnaučí kupovat si sladké limonády. Ideální je naplnit ji čistou vodou a vyhnout se džusům a perlivým nápojům.

Tipy odborníků na zdravou dětskou svačinu

1 bílý jogurt, 100 g hroznového vína (lze použít jakýkoliv druh ovoce)
jablko se sýrem Cottage
1 müsli tyčinka s 1 polotučným jogurtem, mandarinka
250 ml jogurtového nápoje, tmavý rohlík s kolečkem okurky
Knuspi chléb se sýrem a rajčetem (3 plátky Knuspi chleba, tavený sýr nebo žervé, 1 rajče)
křehký chléb s bylinkovým sýrem (křehký chléb, Lučina smíchaná s bylinkami dle vlastní chuti) s proužky papriky
celozrnná bageta s mozzarellou a rajčetem (celozrnná bageta, margarín, rajče a ledový salát)
tmavá bageta s tuňákem (tmavá bageta, Lučina, tuňák, ledový salát)

Nebojte se malotřídky

Když naše prvorozená dcera dorostla do předškolního věku, byli jsme postaveni před zásadní volbu: zapsat ji do místní venkovské školy malotřídního typu, nebo do „klasické“ devítiletky ve městě? Uskutečnila jsem tedy faktický průzkum, abych se o školách malotřídního typu a o tom, co můžou svým žákům nabídnout, dozvěděla co nejvíce.

Hned od počátku jsem se přikláněla více k variantě místní školy, už jen třeba proto, že ji máme doslova za humny. Na druhou stranu jsme se v době výběru školy setkali s mnoha předsudky, kterými jsou malotřídky opředeny. Jedním z nich je, že výuka v tomto typu školy není kvalitní, že se děti ve spojených třídách navzájem ruší nebo že jsou žáci odkázáni na samostudium, neboť učitel, který má více ročníků v jedné třídě, se nemůže věnovat výuce natolik, jako kdyby měl na starosti pouze třídu složenou z vrstevníků.

Co to vlastně ty malotřídky jsou?

Školský zákon definuje školu malotřídního typu jako školu s pouze jedním vzdělávacím stupněm, která má méně než pět tříd. V některé z jejich tříd jsou vyučováni žáci více než jednoho ročníku.

Ke spojování ročníků do jedné třídy dochází z důvodu nedostatku žáků ve školním obvodu školy, a proto se malotřídkami setkáváme nejčastěji v obcích s méně než 1000 obyvateli.

V rámci školy malotřídního typu může fungovat jedna třída, kde se společně učí žáci třech anebo čtyř ročníků. Nejčastěji se v jednotřídkách vyučují všechny čtyři stupně.

Existují také školy dvoutřídní a trojtřídní. Spojování žáků jednotlivých ročníků do jedné třídy může mít více variant (například u té „naší“ školy to bylo v roce dceřina nástupu tak, že se prvňáčci sloučili se čtvrťáky a páťáky. Druháci a třeťáci se učili ve druhé třídě. O rok později přibyla samostatná třída pro první ročník, ostatní třídy zůstaly sloučené).

Specifika výuky v malotřídkách

Ve sloučených třídách na malotřídkách se uplatňuje hlavně skupinové vyučování. Učitel musí žáky všech ročníků v rámci své třídy zaměstnat něčím jiným, a to tak, aby se u práce skupiny vzájemně nevyrušovaly.

Věkově smíšená skupina dětí přináší žákům mnoho výhod. V malotřídkách se totiž přirozeně rozvíjí a dále uplatňuje smysl pro spolupráci. Starší děti často pomáhají mladším, žáci různých věkových skupin se musí naučit vzájemně respektovat, protože bez vzájemné ohleduplnosti by vyučování ve sloučené třídě nebylo možné.

Místo, kde se všichni znají

Malotřídky jsou nejen školy, které mají – jak už z názvu plyne – málo tříd; mají také celkově menší počet žáků i učitelů (znovu pro příklad: V naší škole v době nástupu dcery byly tři učitelky a celkem cca 35 žáků). Všichni se spolu dobře znají, potkávají se nejen ve škole, ale i v místě bydliště. Toto domácí a takřka rodinné prostředí je nejen příjemné, ale je také obvykle prevencí některých negativních jevů, jako je například šikana nebo násilné chování žáků.

Kvalita výuky v malotřídkách

Častou pochybností na adresu malotřídek je otázka, zda jejich žáci dosahují stejných výsledků jako žáci běžných škol.

V obecném srovnání si malotřídky oproti svým větším a plně organizovaným kolegyním nijak nezadávají. Pokud dovede učitel využít možností individuálního přístupu, pro který malotřídka poskytuje ideální pole působnosti, není důvod k obavám, že by žáci po přechodu na druhý stupeň, tedy na běžnou školu, přestali stíhat nebo se nebyli schopni adaptovat na jinak organizovaný typ výuky a s tím spojené nároky.

Obtížnější může být pro děti adaptace sociální. Kolektiv v klasické škole funguje poněkud jinak než v malotřídce. Více se zde uplatňuje soupeřivost mezi vrstevníky, žáci klasických, tedy plně organizovaných škol se druží spíše do menších skupin rozdělených podle zájmů, zatímco děti v malotřídkách jsou zvyklé přátelit se s širší vrstvou spolužáků a vytvářet otevřenější skupiny.

Výhodou pro děti malotřídek zase může být jejich zkušenost s rozdílnými formami výuky, vyučovacích postupů a také zkušenost s různými sociálními vztahy mezi spolužáky.

Dali jsme šanci malotřídce

Při výběru školy jsme nakonec zohlednili především faktory, které se uplatňují obecně: Ke konečnému rozhodnutí nám pomohla prohlídka školy v rámci dne otevřených dveří, rozhovory s učitelkami a reference rodičů, jejichž děti školu navštěvují.

Informace, které jsem se dozvěděla o fungování malotřídek, pro mě ale také byly cenným impulzem. Zejména v tom, že mě zbavily počáteční lehké nedůvěry k tomuto typu školy a vyvrátily mi některé obavy, vzniklé díky bohaté lidové slovesnosti některých spoluobčanů, kteří mě strašili obrazem místní malotřídky coby jícnu pekla.

Dali jsme naší malotřídce šanci a nelitujeme toho. Dcera už je „velká“ druhačka a do školy chodí ráda. To, že má ve třídě starší spolužáky nebo že se na některé hodiny slučuje do skupin s jinými třídami, bere jako zcela normální věc. Je zvyklá, že všechny školní aktivity, ať už jde o tematické dny, exkurze, výlety či oblíbené přespávání ve škole, zažívají všechny děti společně od malých prvňáků až po páťáky.

V mnoha ohledech malotřídní škola opravdu funguje jako rodina. Má to svoje výhody – to zejména, když vztahy v rodině fungují hladce. Stejně jako v každé rodině občas dojde i k nepochopení či nejasnostem, ale právě díky blízkosti a tomu, že se všichni, jak děti, tak rodiče i učitelé, vzájemně známe, se obvykle dokážeme dobrat řešení a spolupracovat spolu.

Doufám, že právě schopnost spolupráce a tolerance k ostatním bude to, čím zkušenost s malotřídní školou obohatí nejen naši dceru, ale i nás, její rodiče.

Jak se dnes učí: Je lepší les, nebo interaktivní tabule?

DO ŠKOLY Ještě před pár lety se učilo podle osnov, které kromě určité filozofie stanovovaly i poměrně přesný obsah. Vedle nich bylo schváleno také několik alternativních vzdělávacích směrů, které se státními osnovami zcela nekorespondovaly. Když dnes namátkou nahlédnete do tříd několika různých škol, budete mít spíše štěstí, najdete-li ve vyučování vůbec nějaké společné prvky. Svoboda v procesu vzdělávání znamená pro rodiče jediné: zorientovat se.

Na výuku se ještě před nějakým časem pohlíželo skrze obsah a vzdělávací cíle, dnes se řeší hlavně to, co přesně žák umí, když paní učitelka probere třeba násobilku tří. Ji to totiž zavazuje trochu víc než samotný obsah.

Nestačí vypsat násobky na tabuli a do třídnice to uvést jako probranou látku. Je potřeba naučit žáky násobit tak, aby bylo možné o každém dítěti ve třídě říci například toto: vyjmenuje násobky tří, znázorní násobky na číselné ose a ve čtvercové síti, tvoří a řeší úlohy s násobením třemi, najde násobky tří v násobilkové tabulce a hledá v ní nové souvislosti apod.

Klíčové kompetence rozvolnily obsah vyučování

Dnešní vzdělávací cíle jsou rozpracované na základě klíčových kompetencí, na kterých se shodla Evropa na počátku 21. století. Patří sem kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní kompetence, sociální a personální, občanské a pracovní kompetence.

Blíže je pak specifikuje na úrovni státu Rámcový vzdělávací plán a ten si pak zase každá škola přizpůsobuje svému zaměření školním vzdělávacím plánem. Obsahově jsou však veškeré dokumenty mnohem volnější, a tudíž není možné očekávat, že se na všech školách probírá v jednom školním roce přibližně totéž.

Hurá do školy! Co nakoupit pro prvňáčka?

Může se stát, že v prvouce se ve třetí třídě školy A probere téma vzduch, zatímco škola B začne tématem voda. Doposud žádný problém, pokud vaše dítě pokračuje v téže škole i další rok. Ovšem přejde-li ze školy A na B, může další rok probírat znovu vzduch. V takovém případě sice učitel žákovi přizpůsobí podmínky tak, aby téma „voda“ dohnal, ale nenese žádnou odpovědnost za to, zda mezeru skutečně dožene. Sedět s žáčkem „nad vodou“ tedy budete vy, rodiče. Na druhou stranu: díky tomuto rozvolnění máte mnohem pestřejší výběr zaměření škol.

I organizace výuky je uvolněnější

V dnešní škole děti mohou při hodině obvykle odejít bez ptaní na záchod, mohou také pít, dojít si ke kamarádovi půjčit pero apod. Formy výuky jsou pestřejší a hodina – zejména na prvním stupni – je časově podřízena dětem (zvonění buď není, nebo je pouze orientační).

Učitelé se častěji staví do role partnera a průvodce než nějakého krotitele a vševědoucího pana řídícího. Využívají moderních metod výuky, například RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení), činnostní učení, kooperativní učení, propojují předměty do projektů a jiných logických celků, využívají moderní technologie a inspirují se i prvky z osvědčených alternativních směrů.

Jak správně psát a kreslit

Zda učitel umí učit efektivně, poznáte bez referencí těžko. Stále nemáme žádné státní standardy pedagogické práce. Přesto mohou napovědět starší spokojení absolventi a jejich rodiče, výsledky žáků z výroční zprávy školy, výsledky současných žáků a jejich práce, prostředí současné třídy, na kterém se projevuje profesní invence, rozhovor s ředitelem, ostatními učiteli a především rozhovor přímo s učitelem, jež vaše dítě bude vzdělávat.

Alternativní školu zkoumejte lupou!

Filozoficky i obsahově vychýlených škol dnes najdeme mnoho. Jednou ze stále rozšířenějších alternativ je metoda Marie Montessori, jejíž motto lze shrnout takto: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Je založena na učení přímou manipulací se speciálními pomůckami, se snahou zapojit co nejvíce smyslů. Veškeré učební materiály jsou na pohled velmi atraktivní a přímo lákají ke hře a učení. Je to jedna ze škol, ze které se dětem domů opravdu nechce, protože mají silnou vnitřní motivaci, která je podpořena zcela individuálním přístupem. Každé dítě má svůj vlastní program na každý den.

Svou filozofií mírně podobný je severský systém Daltonský plán – bohužel u nás málo rozšířený. Výhodnější zejména pro ty, kterým pomůcky Marie Montesori nepřipadají dostatečné pro tvořivé myšlení a naplnění všech kompetencí. Na rozdíl od metody M. Montessori je tu kladen větší důraz na spolupráci dětí.

Vyměníme zážitky dětí ve třídě za virtuální školu?

Směr, který bychom mohli nazvat „Dokažme to společně!“ se jmenuje Začít spolu a je českou verzí evropského programu Step by Step. Tato alternativa má jako jediná u nás standardy pedagogické práce učitele a poskytuje učitelům (všem bez rozdílu) mentorskou podporu. Program Začít spolu vede děti od počátku ke spolupráci i k samostatnosti a staví na tom, že člověk nikdy nežije izolován od ostatních – naopak, skupinka lidí ví a dokáže víc. Děti se zapisují na začátku týdne do center aktivt, kde pak podle tohoto rozvrhu spolu celý týden pracují. Centra si představte jako dvě až tři lavice spojené k sobě, obklopené policemi či nábytkem s pomůckami pro příslušný předmět.

Poměrně vyhraněnou skupinou jsou školy waldorfské. Tep školy určuje i tep domácností a obráceně. Tato škola vychází z určité specifické filozofie Rudolfa Steinera (antroposofie) a akcentuje lidové zvyky, učí se více v cyklech a projektech, je třeba počítat s více duchovním zaměřením i náboženskou výchovou. Waldorfské školy tvoří kolem sebe přirozenou komunitu přátel a rodičů, kteří se zapojují velkou měrou do vzdělávání žáčků školy.

Nevýhodou alternativní školy může být špatné uchopení filozofie výuky či samotné metodiky, které pak alternativní směr przní a dělá mu špatné jméno. Alternativa tak sice může být skvělá, ale může být také zcela nevhodná. Je opět na vás, abyste se informovali, nahlédli přímo do hodin a promluvili si s vyučujícími. Pokud vám na výuce něco úplně nesedne, poslechněte instinkt!

V dálce vidím latríny a ohniště…

Ke slovu se brzy dostanou pravděpodobně i lesní školy, soudě dle stále většího počtu lesních školek. Zde probíhá výuka celoročně venku, jen za silné nepřízně počasí se děti ukrývají v jurtě, tee-pee či chalupě. Obsah se přizpůsobuje aktuálnímu zájmu dětí, lidovým tradicím.

Stále častější alternativou ke klasické škole je domácí vzdělávání. Nejen pouze ve variantě, kdy rodiče učí své dítě doma samotné. Skupinka rodičů se dohodne, vybere si ověřeného učitele a ten její děti pět let vede. Tito žáci jsou oficiálně přijati do některé státní školy, chodí tam ovšem pouze dvakrát ročně na přezkoušení.

Shrnutí: Jak se tedy dnes učí?

Celá Evropa naplňuje vzdělávání tak, aby žáci byli kompetentní v pěti základních oblastech.
Škola si tvoří konkrétní obsah sama podle Rámcového vzdělávacího programu státu a škola od školy se tak může výrazně lišit.
Výuka ve třídách je uvolněnější a pestřejší.
Alternativní směry nemusí vždy realizovat myšlenku tvůrce. Může to být skvělé, ale může to být i průšvih.
Informace hledejte přímo u vyučujících, při návštěvě v hodině, v inspekční zprávě či ve výroční zprávě.
V budoucnu přibude domácího vzdělávání a lesních škol. Vznikne více menších komunitních škol a škol postavených na moderních technologiích.

Kontakt

Klub rodičů a přátel školy při ZŠ a MŠ Mošnov

tel. 603991886

eva.rysavikova@seznam.cz